Podél trati jezírka a močály.

Přes stanice Sun, Mongon, Lučko, Dulcinšan dojíždíme do Charbina. Před ním široká řeka Sungr o mohutném 8mi obloukovém mostě.

Město je obchodní. Řádí zde cholera, hlavně ve špinavém čínském předměstí. Z naší posádky nezemřel ještě nikdo. Je zde mnoho kuli, kteří tahají lehké dvoukolové drožky. Do města nesmíme. Číňané jsou dotěrní, obchodníci dobří a špinaví. Měníme zde Romanovky. Večer dále.

20. X.

Jedeme rychle. Projíždíme pohořím. Jsou zde st. Ašicha a Uczini. Ráno stojíme na st. Imjampo, Lukačevo, Vejšache (180 verts od Charbine), Jabonija a Šitonchezci. Půda obdělávána i na příkrých kopcích, z vlaku jsme viděli mnoho úlů kolem. Je zde tepleji, uzrává zde kukuřice. Pole většinou na stráních proti slunci. Mnoho lesů. V nich ojedinělé chaloupky s pilnou rukou, která kácí velikány a připravuje půdu k setbě. Kraj prý je bohatý na zvěř (vlci, medvědi, divocí kanci i vysoká zvěř). Za st. Gabrinezi ve vysokých horách vedou 3 trati nad sebou. Potom prudce se snášíme do st. Chovidaochentzi. Zde se mění lokomotivy (měli jsme 3) a brigáda. Stanička v klíně malebných kopců. Kupují si hoši věci od Kytajce.

V 5 hod. jedeme přes Šarši a Chajlin do Madanši, kamž jsme přibyli o 10 hodin. Zde již rovina. Mění se lokomotiva. Stál zde přepychový vlak.

21. X.

V noci jsme jeli pomalu. Vidíme stanice Dajmagon, Mulin, Cošu, Silinche, Badachenzci,

169