Šikokajapat. Opět obrovské stráně. Trať se různě točí, aby se vyhnula velkému stoupání. Projíždíme po nebezpečných svazích, opět mezi průsmyky a velkou rychlostí dostihujeme st. Pograničnaja. Změna lokomotivy a brigády. Někteří byli ve městě nakupovat. Ještě možno koupit za Romanovské peníze a Kerenky. Sibiřskými musíš dáti 5-8x tolik. Městečko hezké, zvláště nádraží, které je postaveno na vysoké zděné stěně.
V 8 hod. večer opouštíme Pograničnou. Jsme opět na ruském území. Jsme mezi skalami, místy nad propastmi. Pod sebou vidíš v dolíkách osvětlené stanice. Z těchto strání sjíždíme rychle a z rána jsme v Nikolsku - Usurijském.
Nechali nás státi mezi sanitárními ruskými vlaky ve špíně a výkalech. Na naši žádost nás odtáhli. Pohled na město pěkný. Město je ruské s čínskou čtvrtí. Na nádraží mnoho Korejců.
V noci nás přetáhli na 103. verstu za nádraží. Ve Vladivostoku je přeplněno nádraží (je tam asi 105 verst) a proto čekáme, až přijde na nás "očereď". Je pěkné počasí, slunečno. Dáváme se do praní a čištění "teplušek".
I dnes pěkně. Kolem vlaku je živo. Stojí zde i důstojnická škola. Nedaleko jsou japonské kasárny. Přijel jap. důstojník v drožce, vystoupil a šel požádat, aby vlak (poslední vagon) byl odepnut a dán stranou, aby nepřekážel přejíždění. Bylo mu vyhověno. Tu začal se rozhlížeti, povolal jap. stráž, která byla rozestavena kolem. Ztratil některé listiny. Těžko se s nimi dorozumět. Po vykonané prohlídce se nic nenašlo.
Máme úplně volno. Chodíme na procházky i na vzdálené kopce, do báně - 20R, do města.
Libujeme si, jaký je zde krásný podzim. Tak slunné dny jistě v Irkutsku teď nemají.
170