V noci jedeme dále, až malé zastávky na stanicích. Ráno na st. Turčicha spravuje se vůz 1. čety, zavařilo se ložisko. Dále přes st. Churchura a Puljaerdi, kde jsou velké sklady obilí. Přejíždíme 6ti obloukový most přes hlubokou řeku ...[1]. Nyní krajina je úplně rovná, vesnice se vyskytují častěji. Baráky jsou nejvíce stavěny z bláta a rákosí. Z cihel a kamene zřídka viděti. Dřevěných vůbec není, není zde lesů.
O 1/2 10 přijeli jsme do čínského města Cicikaru. Zde mění se lokomotiva. Město je rozloženo u trati. Je většinou čínské, silná kolonie ruská (hlavně úřednictvo na dráze). Jezdí zde na dvoukolkách tažených voly. Koní méně.
Zajímavý pohřeb. V předu hudba o několika trumpetách, velký a malý buben. Za hudbou vycpaný kůň. Rakev na nosítkách nese asi 20 Číňanů. Za rakví na dvoukolce je naložena bečka s rýží a vápnem. Okolo dav pláče. Je to řev a tak mrtvého nesou za město. Okolo průvodu obíhá domorodec s maskou, jak u nás v masopustě.
Jak jsme vyjeli ze stanice, přetrhl se nám vlak. Všichni jsme za jízdy vyskákali a vlak zastavili. Museli jsme zpět, kde oprava nás zdržela až do 3 hodin, kdy znovu se vypravujeme na cestu. Kolem tratě hoří zapálené stráně. Přijíždíme na st. Jantusitun a Sotachanzci. Je zde tepleji. Stromy jsou ještě zelené. Rovina kam oko dohlédne.
V 1/2 9 večer dojeli jsme do st. Anda, s velkými sklady obilí.
Do rána jsme stáli na st. Anda, poněvadž před námi (120 verst vých. Charbina) srazily se vlaky a po 2 dny jízda byla zastavena odstraňováním trosek. V 8 hod. se šinem dále. Padá sníh.
168
[1] - název řeky nečitelný