Béřou si i ti, co jich neznají. Pro sebe, živé nás nedostanou.

Mimo jedou Zabajkalští kozáci. Unaveni po celonoční jízdě chmurně hledí se svraštěným obočím. Prosí nás: "Pomogitě braťja spasti matušku Rossiju!" [1] Rozvinovali se v řetěz a vyháněli zemlačky, kteří byli ukryti jako krtci v obilí, čekajíce zajetí.

My též odcházíme (1. prapor) a obsazujeme výšinu nad vesnicí. Na obzoru rudé záplavy, chytá i Ostašovka jednak od nepřátelské střelby, jednak skladu úmyslně zapalované. Hoří i Jezerná.

Bylo nám řečeno, že jsme záloha. Vpředu je řetěz. Při obsazování jsme obstřelováni šrapnely. Německá baterie bez ukrytí přesně cílí. Hledáme zrakem ruskou linii, ale marně. S počátku jsme mysleli, že postupující Němci jsou Rusové (u roty nebylo jediného dalekohledu). Brzy jsme omyl poznali. Na levém křídle u Jezerné Němci rovnoběžně s námi. Za kulometného obstřelu ustupujeme v připravené pevné okopy s drátěnými překážkami, kde jsme změněni 15. Ulijšským plukem. Stařičký plukovník s prosbou své vojáky nutí k obsazení okopů, že jest jich o mnoho více než nás, báti se nemusí. "Idi sam, kak chočeš!" [1] křičí jeden. Zaslzel plukov. a sám šel do okopů. Mnozí ho následovali.

Náš pluk se soustředil ve Velkém Lubočku, kde je štáb korpusu. Přenocujeme pod širým nebem. Cestou nás provázely německé aeroplány a poslaly několik pozdravů. Při oddychu zalehnou k nám obrovské vzryvy skladišť v Jezerné o milionových zásobách střeliva a výbušných látek. Ačkoliv jsme byli od Jezerné slušně vzdáleni, přece otřes vzduchu byl tak mocný, že zdálo se jako když nás přes uši někdo uhodil. Obrovské sloupy dýmu nesly se k nebesům. Černé chuchvalce skotačily s bělavými v divém reji. Ve výši rozběhly se do stran, utvořivše obrovský rozvitý květ o mohutné stopce. Zakryly slunce, že se setmělo.

Zemláčkové se trousí po skupinách i jednotlivě podél trati, umazáni k nepoznání (od posledních dešťů) a horlivě konají časté zastávky. Nač jim spěchati? Jak naše slovanství krvavě bylo raněno! Pamatuji se, jak v dětském kočárku jeden z nich měl věci ze skladišť i pušku naloženou a tak "ustupoval". S námi trpělo mnoho, mnoho dobrých Rusů.

V Lubočce kolují zprávy o 3. pluku, který prý proti přesile

3

[1] - v originále psáno azbukou