nepřítele téměř celý zničen, o ubití hrdinného kapitána Alexejeva, velitele 3. pluku ap.
Velitel roty nám řekl: "Šetřte si náboje, nevíme, co se může státi!"
Probouzí nás prudká palba. Zmatek hlavně v obozu, kterého zde nahromaděna síla. Vše spěchá na silnici k Tarnopolu. Bez pořádku, v panice, kterou i mnozí naši byli strženi. Ranění (mezi nimi i naši) nakládáni na přeplněné povozky. Krkolomná jízda po prudkém svahu z vesnice, kde mnoho jich se převrací, zatarasujíce cestu. Obyvatelstvo hořekuje, mnozí též ubiti (ženy i děti). Bere se jim dobytek - odpor nic nepomáhá. Vidím ženu, které vzali posledního koně. Se šíleným nářkem rozcuchává se sténáním, prosí vojáka o vrácení. Ten surově ji odmítá, pušku přikládá k jejímu uchu a střílí. Zastrašit jí se mu nedaří. Něm. artilerie silně bije v ten spěch, hluk a nepořádek.
Přichází příkaz, abychom odešli. Spořádaný pochod nemožný, jde se v hloučkách. Ubočíme k Šlachtincům ku štábu 17. korpusu. Na trati snaží se ruský bronevik zadržeti nástup. Ustupující obstřelování dělostřelbou. Náboje většinou padají vlevo do bažiny.
Za mostem několik štábních důstojníků určujících soustředění rozptýlených pluků. Přicházíme k 17. korpusu (několik na koních), ke kterému jsme přiděleni na službu svazovou. Štáb korpusu nevěděl o štábech divisí, nevěděl o žádném svém pluku. Ani telefonního ani jiného spojení nebylo. Po příchodu konáme je my.
Dostaneme jíst (včera žaludek oddychal) ze skladišť: konservy, máslo, chléb i cukr. Bereme si prádlo a kdo co potřebuje. Skladiště budou spáleny. Část roty jde na zástavu k Tarnopolu.
Časně ráno odcházíme ke Gralovcům.
Dostali jsme rozkaz (2., 7., 10. rota) jíti na pomoc na "poderžku". Cestou míjíme ruskou baterii. Dělostřelci s kabátů svlečeni s rukávy vykasanými obsluhují horlivě děla. Vesnicí procházíme za zpěvu. Víska rozložena na břehu říčky. Tam ruští ryjí okopy. Němcům po louce jako dlaň těžko se bude přiblížiti. Vracející vojáky pobízíme na cestu s námi. Mnozí jdou. Při přiblížení se k posici opět se ztrácejí.
Za vesnicí stojí 2 povozky s náboji. Žádáme o vydání několika set nábojů. Vozka s nelibostí široce vykládá: "Ať vám dá on", ukazuje na druhého, "já byl pro ně již bezpočtukráte a potom - samým nám nechvatáet". Druhý vymlouval se podobně. Musel přijíti jejich plukovník, na jehož rozkaz jsme náboje obdrželi.
Jdeme podél říčky k mostu do druhé vesnice. Cestou skrýváme se v lese na příkré stráni pátravým zrakům něm. děl. pozorovatelů. Obsazujeme břeh i most, pod který se hned nosí sláma, připravuje se k zapálení. Několik kroků za námi na vršku
4