Čekáme na kopci za citelné zimy až všichni ustoupí. Jdeme poslední již pozdě v noci. Most zapalujeme. Jejich dělostřelba vedla po nás silný oheň, ale střílela špatně. Přicházíme unaveni do St. Sull.
Je nám zima, bývají v noci jinovatky a tak na nočních hlídkách a venku pěkně prokřehneme. Přejeme si, aby již napadlo hodně sněhu, že budeme mít pokoj. Nebudou nastupovat bolševíci, ani my. Toužíme po oddychu.
Ráno celá rota na rozvědce. Nepřítel odhalen ve vesnici Usman Tašly, kamž jsme měli jíti, prý jsou tam naši.
Na kopci mají postavenu zástavu. Na obzoru k Abdulenu vidíme silné kolony nepřítele. Uviděli jsme jezdce. Jeli od naší strany. Tušili jsme, že to budou naši - od ruského eskadronu. Chtěli jsme se od nich dověděti nějaké zprávy. Nedůvěřovali nám. Až teprve dva hoši sami odebrali se k nim. Potvrdili, že Usman Tašly mají bolševici. Právě před chvílí tam byli. Rudí je překvapili silnou střelbou, při čemž jim jednoho jezdce ubili.
Obsazujeme proto Carevo - Konstantinovku, kdež vystavujeme stráž proti Usman Tašly.
Dovídáme se, že dne 11. X.. v 11 hodin uzavřelo Německo se spojenci příměří. Čekali jsme to, ale stejně nás to překvapilo. Kdo není na stráži dlouho debatují a tvoří plány do budoucna. Jsme my politikové!
Nepřítel jsa úplně rozbit na svém severním křídle nucen bude ustoupiti i proti nám, proto časně zrána odcházíme. Má se nastupovati na Abdulovo. Ve St. Sullách plukovník nám oznamuje naši úlohu. Praví, že to již bude poslední, abychom vytrvali, neboť již to nejsou žádné sny, ale pravda, že odjedeme do hlubokého zázemí.
Naše rota nastupuje podél silnice. 1 četa je ochranou u děl, která se rychle zakopávají. Přijde zpráva, jak se dalo očekávati, Abdulovo je rudými opuštěno. Obsazujeme je, jakož i Pokrovskoje. Přespáváme v Abdulově na starých místech.
V noci došel příkaz o stažení se našeho pluku na oddych. O 1. hodině odpoledne opouštíme vesnici a odcházíme do Kapčeněva, kde nocujeme.
Jsme rádi, že odcházíme. Začíná býti zima, objevuje se sníh. I dnes z rána je umrzlo se sněhovým
115