Na druhé straně mostu v lukách jsou opuštěná děla. Měli jsme radost, že aspoň něco dostalo se nám do rukou.
Část roty zůstává zde jako ochrana mostu. Ostatní pronásledují nepřítele až do vesnice Pokrovskoje. Zde jsou obyvatelstvem přivítáni a pohoštěni. Téměř již za tmy vychází odtud rozvědka do Bakaly (20 lidí) za vedení prap.Rozkovce. Potkáváme naši jízdní rozvědku, která tvrdí, že Bakaly jsou čisty. Jdeme tedy klidně. Přece nám však před vesnicí nedalo. Byla tma, přestali jsme tedy kouřiti. Ve všech domech svítí a "čajují". Je nám to divné. Vychází stařec a říká, že zde jsou bolševici. Nevěříme a jdeme dále. Chceme se přesvědčiti a potom obsaditi most. Ptáme se na cestu. Tu vidíme osedlaného koně. Někdo na nás křičí: "Kto to?" Vrhli jsme se na něho. Nekřič! A v tichosti rychle opouštíme vesnici. Vedeme pěkného černého koně a zajatce. Je to komisař. Tu ještě uvidíme jednoho jezdce. Voláme kdo to je. Nechtěl se ozvat. Štěstí, že nikdo po něm nestřelil. Byl to náš jezdec, který přijel pro nás, že se máme vrátiti.
Cestou nám zajatý vyprávěl, že se sušil ve vesnici. Je z Petrohradu. Přes most se nemohlo. Je zde chatrný a jak jeli s děly, probořili se. Přepravil se na druhý břeh tedy na koni. Ve vesnici prý jich je mnoho. Suší se tam. Dal nám dva revolvery a peníze. Teprve za noci přišli jsme do Abdulova, kde po Tatarách byla rota ubytována. Nocoval zde též náš Kurgánský prapor. Nemohli jsme nalésti kousek místečka na spaní. Vyspali jsme se všelijak.
Nepřítel tímto bojem u Abdulova ztratil svoji přirozenou linii na Iku. Naše kořist 2 děla, 2 muniční vozy, 4 kulomety, 3 dvoukolky s náboji a mnoho pušek. Ztráty jeho jsou veliké. Do zajetí vzato 23 rudých.
Pušky byly po celé cestě až do Pokrovskoje poházeny u cesty. Sbírali jsme je. Byly zde i narychlo zuté boty. Snad aby se mu to rychleji běželo, nebo měl v nich nabráno jak spěchal přes vodu! A těch ranců. Utíkat to oni umí!
Jsme napadeni většími silami. Náš druhý prapor ustupuje z Pokrovskoje. Zaujímáme výšiny u Abdulova. připravujeme most k spálení.
114