Pomáhalo na nádraží u pump práti i několik žen, které hoši najmuli.
Teplušky jsme si vyčistili. Je v nich tak příjemně, tak jsme si na ně zvykli. Jinde bychom ani zůstávati nechtěli, neměnili bychom snad ani za život po chatách. Jak krásné jsou večery při družném hovoru. Co tu smíchu a veselí! V nich zní náš zpěv, naše radost, jim sdělujeme naše bolesti a útrapy, v nich měli jsme hlad i přebytek, v nich zažili jsme nesnesitelná vedra i zimu.
Přinesli jsme si soudek másla a mnozí hoši soukennou pěknou "obrmundírovku". Někteří dostali od obyvatelstva i různé věci na památku (zlatý rubl a p.). Strava dobrá a my úplně spokojeni. Na kuchyni tvoří různé přípravy z ukořistěné mouky. Je potřebí, aby nám šlo trochu k duhu.
Tabule vojínů i zbraní:
Stav roty: důstojníků 4, vojínů 145. V ešalonu: bojeschopných 123, raněných 1, nemocných 5. Strojní pušky 2, lent 5, ručnic 160, bodáků 145, patron 24.600, revolverů 0, patron do revolverů 0, bomb 2 bedny (á 120 kusech) a 27 kusů, šavlí 9, kinžalů 6, ručnic Šoša 1, telefonních aparátů 0.
Máme toho přece víc než v Penze a nyní si doplníme ze Samary vším, co budeme potřebovati.
V poledne odchází rota na službu do města. Máme službu v elevatoru a u skladu s oděvem. V elevatoru nás zajímá obrovský samovar, který stačil pro všechno úřednictvo a přec Rusové hodně pijí. Byli jsme se dívati až na ploché střeše, odkudž byl krásný rozhled. Průvodce nám vypravoval, že zde byl pozorovatel krásných. Vše měl jak na dlani. Samarku, bažiny s olšinami, trať a staničky. Telefon jim asi nefungoval (nebo neuměli?) a proto křičel na baterii umístěnou nedaleko povely s peprnými pravými ruskými nadávkami. Budova sama poškozena. Naše artilerie v betonové stavbě udělala několik děr. Okna v blízkosti vzryvů vysypána. Než jsme se vraceli podívali jsme se dolů na nábřeží až hlava se kroužila a na malebný pohled
66