zachránci, osvoboditeli, spasiteli atd. Přinášejí a nabízejí našim hochům všechno možné. Děvčata hází po nás šeříkové květy, kterého zde hojně právě kvete.

Proud lidí prochází ulicemi. Cítí se volni. Ze všech zraků je patrna upřímná, nelíčená radost. Již včera při boji vybíhali z domů, tak byli na nás zvědavi. Těší se z nás. Nepoznáváme Rusů. Jindy lhostejní, nevšímaví, v době dnešní s největší ochotou vyplňují každou prosbu, zodpovídají každý dotaz, ba starají se uhodnouti každé přání.

Líčí nám bolševické ukrutnosti. Mnoho nosilo naše stužky, což muselo býti zakázáno, aby na náš vrub něco nespáchali. Proto byly nalepeny tyto vyhlášky: Vzhledem k tomu, že ve městě mnozí lidé neprávem nosí bíločervené stužky, odznak českého dobrovolce, oznamuji, že tací budou se zadržovati a za každý přestupek stříleni. Zatýkání a domovní prohlídky mohou se prováděti pouze na můj písemný rozkaz, opatřený podpisem a razítkem. Velitel města Rebenda.

Četli jsme bolševické zdejší noviny. Je v nich lež na lži. V našich řadách podle jejich zpráv je rozklad, utrpěli jsme mnoho porážek, přijíždí pomoc z Moskvy, Samary nedostaneme.

Vlády ve městě ujímají se členové ústavo-dárného schromáždění. Obnovují se úřady zrušené bolševiky, prohlašuje se svoboda tisku, slova i schůzí. Zakazují se samosoudy.

Odpoledne většina hochů spala. U elevatoru hoří mlýn zapálený dělostřelbou. Přijdou tak na zmar veliké zásoby mouky. Obrovský černý kouř houlí se a pomalu vznáší se k nebi a zatemňuje oblohu. Místní noviny o nás informují, ale některé články jsou směšné. Málo nás znají.

Večer jde se do města, prohlédnouti si je. Po procházce uléháme opět svlečeni po dlouhé době. Hezky se to po posledních únavách chrupe.

10. VI.

Na dobro od nás odcházejí na obrněný vlak udernici, čímž z roty odchází deset dobrých vojínů a veselých společníků.

Rota odpočívá. Vždyť je to zasloužené. Byli jsme se koupati v koupelně zřízenců železničních, mnozí v Samarce. Dali jsme se opět do pořádku. Očistili se a vyprali.

65