granátů, na to hurá, které všichni opakujeme. Slyšíme hlas velitele roty, jenž velí k útoku. Zavříská trubka a rota s hromovým hurá jako jeden muž řítí se k mostu. Nastává důležitý okamžik, rozhodující celý boj. Nepřítel zasypává nás železem, avšak jeho oheň není soustředěný. Oboje artilerie bije. Kuličky narážejí na železnou konstrukci mostu a pobízejí k rychlejšímu jeho přeběhnutí.
Dřímající krásnoarmejci byli asi překvapeni. Museli se zlekati k smrti. Most jest dlouhý. Měří 300 sážní. Prchající krásní na lodičkách střílí ze spodu vzhůru. Několik bomb dobře hozených a lodičky se zapotácely a ve víru klesaly ke dnu i s pasažíry. S ostrůvku na pravé straně bylo nám silně stříleno do boku. Kritické chvíle. Most se zatřásl. Což byl připraven k vyhození! Rozvědka přece zjistila, že tomu tak není. (Šla tenkráte jako parlamentáři do města.) A vlastní dělostřelba střílí po nás. Nerozeznali nás od bolševiků. Raketu, kterou měl br. Vašátko, nemohl pustit, byv těžce raněn. Však přece přebíháme. Již jsme na druhé straně. Zde žena snaží se zapáliti minu. Ranou, dobře mířenou, skolena. Rudí měli zde hluboké díry, v kterých také i dobojovali. Byly mnohým hrobem.
A vzhůru do města! Rota dobíhá k Závodské ulici. Je většinou rozptýlena. Roty jsou vesměs pomíchány. Z roty pospolu jen hloučky. Někteří šli na nádraží. Nádržky na naftu byly probity projektily a nafta utvořila v okolí nádržek černé jezírko.
Po Závodské ulici postup do města. Jsou zde i od jiných rot. Pokračujeme společně s nimi. Ulice se rychle zabírají. Tvrdý odpor klade pouze sovět. Úporně se hájí kulomety z vnitř a s balkonu sousedního domu. Hochy přilákali bílými práporky a pak spustili oheň. Však nic jim to nepomohlo. Když viděli, že se neubrání, chtěli ujeti na automobilu, v čemž jim bylo zabráněno. Sovět vzat i jeho obránci. Mnoho pomohl podpor. Choljarin, který dělo umístil v ulici a pěkně sovět boural.
Pomalu se scházíme na nábřeží u elevatoru. Otázky a vypravování neberou konce. Maně vzpomínáme na zborovský nástup, v kterém naše rota měla to štěstí
63