Den uplynul klidně. Přišel se na nás podívati jejich aeroplan. Asi málo uviděl. Vznášel se ve slušné výši. Smáli jsme se, jaký má z nás respekt. Byli přivedeni ošetřovatelky a lékař od amerického Červ. kříže, kteří chtějí ošetřovati raněné naše i bolševiky.
Večer jsme byli potěšeni. Přišel rozkaz o ranním nástupu. Z roty naznačen br. Vašátko Václav jako vůdce uderniků - granátčíků. Z roty mělo se jich přihlásiti 10. Byli to: Rot Karel, Mlčoch Čeněk, Tůma Josef, Špírek Jan, Veverka Jan, Mrkva Viktor, Vorlíček František a Benedikt, Kareš Josef a Bareš Josef. První četa asi bude museti zůstati na zástavě, což není po chuti. Pro jistotu, by mohli se nástupu zúčastnit, většina granátníků je z první čety. (6.) Na rychlo cvičí se s pušečnými granáty.
Rota již o 11. hodině je připravena a čeká na povel jíti ku předu. Všem tane na mysli jaký bude úspěch boje. Každý pevně věří, že Samara pro nás dobře skončí, ačkoliv je to perný oříšek. Od toho i ta záře v tvářích, z nichž jasně čteme bojovnost a oddanost ku své drahé vlasti.
Nástup měl býti proveden takto. Tiše k mostu, kde granátčíci dají salvu pušečných granátů. Při tom hned dělostřelba odkryje oheň. Přeběhne se most. Použitím ručních granátů vybije se protivník. Bude se postupovati k nádraží a k reservárům s naftou, které artilerie má zapáliti, aby dým z nich sloužil záclonou. Červenou raketou (br. Vašátko) dá se pak znamení, aby přenesli oheň.
O 1. hodině noční dostává rota příkaz (bez 1. čety) dvinouti se ku předu, první za granátčíky. Vycházíme. Je pološero. Jde se po trati. Pak se přechází na pravou stranu. Jdeme jeden za druhým. Naše a 4. rota jdeme po pravé straně náspu. První a třetí se přemísťují na levý svah. Granátčíci jsou již před mostem. Za úplného ticha přiblížili jsme se též těsně k mostu. Počíná svítati. Již se rýsují kopule samarských kostelů, již rozeznáváme jednotlivé domy, tak jako v mlze. Ozval se jejich kulomet. V tom však zarachotí salva pušečných
62