Přes most do Slobodky, kde je 2. pluk. Konečně jsme za Dněprem! Odpočíváme a potom nastupujeme další cestu do Brovar. V Kijevě přidružilo se k nám hodně Čechů. Počet k ostatním v Kijevě zaměstnaným malý. Vlekli veliké rance a kufry. Opouštěli dobrá bydla před Němci. Viděli jsme skupiny bolševiků. Měli koně. Přes sedla měli naložené kufry nebo pytle s nahrabaným měním. To je ta armáda, s kterou chceme hájit Rusko!
Opustili jsme Kijev a snad nikdy více jej neuvidíme ani to obyvatelstvo, které tak nerado se s námi loučilo. Snili jsme o frontě a myšlenky se hroutí. Jsme zde sami. Před našimi okopy nebudou šplouchat vlny Dněpru, nebude rozvědek na lodičkách, nebude brzkého slavného návratu na západ.
Konečně jsme se dočkali. Máme oddych, kterého je tolik potřebí. Nohy se musí dáti trochu do pořádku. Avšak oddych nebyl úplný. Ozvala se střelba. Vybíháme ven. Nad námi krouží aeroplan, po kterém se vede prudká palba. Byl prý sražen. A odpoledne opět se rychle seřazujeme. Musíme zpět ke Kijevu. Dovídáme se o srážce s Němci, kteří chtěli se přepraviti po ledě. Zanechali zde 30 - 40 mrtvých. Druhý pluk měl ztráty nepatrné a to zaviněné výstřely ze židovských chat. Slobodka spálena. Po příkazu vracíme se zpět. Došli jsme jen ke konci vesnice, kde stálo 14 úplně nových zachovalých 18cm děl i s motory.
Oddych. Udělány barikády. V noci na rozvědku a vyhození tratě k Dárnici. Z roty Mlčoch, Šmíd, Veverka, Bohatý, Bureš a druzí - - -.
Ráno brzy odchází naše rota jako ochrana obozu. Museli jsme často pomáhat vozům z hlubokého bláta. Každou chvíli zvláště z rána za tmy byly časté zastávky. Jeli jsme po polních cestách, které se musely hledati. Přecházíme trať. V městečku Gogolevě zůstává část obozu. My až do Rusanova 27 verst. Lidé hodní, pohostinní. Za to se jim odměníme tím, že nám musí dáti povozky, které se každodenně mění.
Dnes kratičký pochod do Jadlovky 5 verst. Most u vesnice se spaluje.
36