Štědrý večer tolika vzpomínkami opředený se svou pohádkovou lahodností! Kdo by nezatoulal se v mysli domů v rodný krb, kde jak děcko se těšíval na "Ježíška". A dosud ta poesie nevymizela. Za takových dojmů sešli jsme se všichni do divadla, kde byl vystrojen vánoční stromek na naše poměry bohatý. Mnoho ozdob z barevných papírů, z pozlátka, ořechy a jablka i několik pamlsků. Bylo zde útulno, ale na tak hřejivé teplo jak doma. Domov těžko nahradit. Br. Drábek přednesl vánoční vzpomínku s přáním, aby to byly poslední Vánoce v cizině. Na to předveden živý obraz, vzpomínka hrdinům zborovským. Anděl míru klade věnec na jich hroby. Zapěli jsme Kde domov můj?
Ke konci roku dle dávného zvyku čekali jsme na Nový rok. Uspořádala se sylvestrovská zábava se sylvestrovským programem s kuplety a půlnoční scenou. Zvlášť kuplety rozesmál (Stjakatý) a byly dlouho studnicí nevyčerpatelných vtipů a narážek. Potom se tancovalo. Podrážky tanečníků dokazovaly jaké trvání mají a vše že je pomíjející, krátké. Před zahájením zábavy br. Drábek zavedl řeč na situaci a poněvadž bylo mnoho místního lidu, provolal slávu "silné Ukrajině".
Nechyběl ani bufet a co dodávalo lesku sylvestru bylo pivo. Bohužel pohodlí při pití nebylo.
Rotný velitel s dovolené a pr. Vašátko poslali srdečné dopisy s blahopřáním, které byly o Štědrý den přečteny. Kromě toho přišla blahopřání pluku k Novému roku od Šokorova, od velitele divise, dělostřelecké brigády, redakce Č. V., od vojenské komise a ONR a jako vánoční dar obdržel pluk název Jana Husi.
Kap. Štěpánov v příkaze přehlíží práci za 1917 rok a 1918 píše: to bude god krajnogo naprjaženija našich sil, god našej slavy. My stolknemsja na uzkoj dorogi k pobede s ruskoj bolej, nam ne poputnoj, čužoj mysliej, nam ne cočustvujuščej, god ispitanija nastal. [1]
při střelbě zde obvyklé raněna dvě
24
[1] - text za dvojtečkou je v originále psán azbukou