Začal plavat ke vzdálenému břehu, celý ustaraný, jestli se tam v bezpečí dostane. Jak ale plaval, tak mu žraloci sami dělali místo a pomáhali mu ke břehu. Domníváme se, že šlo o projev profesionální kolegiality.“

Tři muži poté, co se jim rozbilo auto na osamělé venkovské cestě, poprosili o nocleh na statku. Farmář, chudý, ale ochotný pomoci, jim řekl, že má v domě jen dvě postele a jeden z nich tak bude muset spát ve stodole.

Jeden z cestovatelů, zdvořilý indický matematik, se okamžitě přihlásil a odešel do stodoly. Po chvíli se ale vrátil a s omluvami vysvětlil, že ve stodole jsou krávy, a proto tam z náboženských důvodů spát nemůže.

Další z hostů, konzervativní rabín, si sebral své věci na spaní a odebral se do stodoly. Neuplynula ale ani minuta a už byl zpátky se stížnostmi, že jako věřící žid nemůže sdílet ložnici s prasaty, která tam také nocují.

Poslední z trojice, právník, si povzdechl, s nevolí si sebral bágl a odšoural se do stodoly. Po chvilce zase někdo buší na dveře. Farmář otevře a za dveřmi se tísní všechny krávy a prasata.

Ona: „Už jsem ti úplně lhostejná!“

On: „Ale to se ti jen zdá, co kdybych ti něco koupil, aby ses líp cítila?"

Ona: „Jako například?“

On: „Co třeba výlet do zámoří?“

Ona: „Ne."

On: „Tak třeba nový Jaguár?“

Ona: „Ne."

On: „Hmm, a co bys tedy chtěla?“

Ona: „Rozvod."

On: (zámlka) „Nepočítal jsem s tak velkým vydáním.“

Právník se snažil dostat lístky na trhák sezóny „Fantom Opery“. Nakonec se musel spokojit se dvěma lístky na rok dopředu.

Když ten vzrušující večer konečně přišel, jedna žena v řadě před ním si všimla, že je vedle něj prázdné sedadlo a hned se zajímala, proč není taková cennost využita. Právník vysvětlil, že manželka nemohla přijít. Návštěvnice se divila, že nešel místo ní nějaký známý či příbuzný. A on na to: „Ale, ti jí šli všichni na pohřeb.“

Jedna velkoměstská právnička byla na dovolené na vesnici. V podvečer se vypravila na malou procházku po pastvinách. Najednou šlápla do něčeho měkkého a teplého...

„Miláčku, honem sem pojď!“, křičela na manžela. „Já se rozpouštím!“