„Snadno vás přebiji oba“, chlubil se právník. „Dávno před Evou, dávno před rájem, dávno před vším ostatním byl všude naprostý chaos. A kdo, kromě právníků, by ho mohl stvořit?“

Ministr a právník se baví na večírku.

„Co uděláš, když se v nějakém případu dopustíš chyby?“, ptá se ministr.

„Zkusím ji napravit, když je velká, a ignoruji ji, když je nevýznamná“, povídá právník.

„Jak to děláš ty?“

Ministr na to: „Víceméně stejně. Dám ti příklad. Nedávno jsem chtěl říci: ďábel je otcem lhářů, ale místo toho jsem prohlásil: ďábel je otcem právníků. Tak jsem to nechal být.“

Dvě ženy se vypravily na transkontinentální cestu balonem. Jejich stroj se dostal do mlhy a kompas se pokazil. Bály se, že přistanou v oceánu, a tak se nechaly unášet po celé dny. Najednou se mraky rozestoupily a ony spatřily louku, po které se procházel muž se psem.

Jedna z nich na něj zavolala: „Hej, kde to jsme?“

Muž zakřičel odpověď: „Asi půl míle od města.“

Balon se znovu ponořil do mlhy. Jedna nešťastnice pak povídá druhé: „To byl určitě právník.“

Druhá se diví: „Právník! Jak to můžeš vědět?“

Ta první na to: „To je lehký. Informace, kterou nám dal byla přesná, nerozporuplná a zcela irelevantní.“

Jednoho únorového večera udeřil blizard a příštího rána byly ulice neprůchodné. Jeden student, který bydlel pět kilometrů od školy a normálně dojížděl visutou dráhou, slyšel v radiu, že dráha nejezdí. Se smyslem pro povinnost se plahočil sněhem zavátými ulicemi a nakonec dorazil na přednášku o právních kontraktech s dvacetiminutovým zpožděním.

Na stupínku stál profesor, vykládající zaníceně posluchačstvu o počtu jediného studenta. Příchozí vklouzl do lavice vedle kolegy. Po chvíli pozorného naslouchání přednášce se otočí na kolegu s šeptanou otázkou:

„O čem to vlastně vůbec mluví?“

„Jak to mám vědět? Dorazil jsem sotva pět minut před tebou.“

Univerzitní komise vybírala nového děkana. Výběr kandidátů se nakonec zúžil na matematika, ekonoma a právníka.

Všem dali stejnou otázku: „Kolik je dvě a dvě?“

Matematik okamžitě odpověděl : „Čtyři.“

Ekonom přemýšlel několik minut a pak odpověděl: „Čtyři, plus mínus jedna.“

Nakonec povstal právník, rozhlédl se kolem a tiše pokynul členům komise, aby se kolem něj shlukli. Pak jim tlumeně a spiklenecky odpověděl: „A kolik byste si přáli, aby to bylo?“

Právnička pyšně oznamovala svému příteli: „Právě jsem dokončila skládanku, trvalo mně to jen pět měsíců.“

„Pět měsíců?“, ptá se přítel, „to je nějak strašně dlouho na sestavení skládačky.“

„Ale vůbec ne“, vysvětlila mu. „Na krabici psali 6 až 12 let.“

Na dotaz klienta „co je to kontingenční poplatek“ právník odpověděl: „Kontingenční poplatek znamená, že když vaši při nevyhraji, nic nedostanu. Když ji vyhraji, nedostanete nic vy.“