Předmluva k prvnímu vydání

Práci, kterou tímto předkládáme veřejnosti, tvoří deník legionáře, učitele Josefa Holuba, účastníka anabase československých legií na Rusi, který se tohoto tažení v době od bitvy u Zborova až do příjezdu do Terstu účastnil jako příslušník 2. roty 1. pluku M. Jana Husi.

K rozhodnutí zveřejnit deník nás vedlo několik okolností:

1. Deník je, vzhledem k četnosti zápisů prováděných v bezprostředním souběhu s probíhajícími ději, věrným obrazem průběhu událostí tak, jak byly vnímány řadovým legionářem.
2. Deník poskytuje různá upřesnění a doplnění historických souvislostí, okolností vzniku a průběhu jednotlivých válečných a obranných akcí doprovázejících anabasi včetně náročného přesunu vojsk do svobodné vlasti.
3. Zápisy jsou, alespoň podle našeho soudu, i věrným a zajímavým svědectvím o přístupu, způsobu myšlení a vnímání dvaadvacetiletého jinocha. Vnímání bojových událostí a ducha legií, ale i názorového vývoje a politického růstu jak jeho samotného, tak i celého bojového svazku.
4. V neposlední řadě chceme tímto přispět i k přesnějšímu vnímání souvislostí a počinů významných i řadových účastníků 1. odboje, které jsou často ne zcela přesně interpretovány, mnohdy zlehčovány nebo podceňovány.

Deník zveřejňujeme v roce 150. výročí narození T. G. Masaryka také proto, abychom tak zvýraznili neoddiskutovatelný presidentův vliv na vznik Československa a na uspořádání středoevropského prostoru po 1. světové válce. Věříme, že čtenář si při čtení také s větší bezprostředností uvědomí, jaká nesmírná vůle, aktivita a houževnatost musela být vyvinuta vůdci odboje a jaké nesmírné zaujetí, invence, adaptabilita a odbornost musely být aktivovány legionáři pro bezpečné fungování armády s více než 60.000 bojovníky, kterou bylo třeba šatit, živit, vyzbrojovat, dopravovat, cvičit a udržovat v bojové součinnosti ještě několik let po skončení války. To vše za velmi svízelných okolností způsobených vývojem v Rusku, doprovázeným rozpadem fronty na konci roku 1917 a následnými událostmi, vyvolanými jednak smlouvou z Brest - Litevska, jednak občanskou válkou na Rusi.

Jsme si vědomi toho, že předkládaný materiál může být zatížen různými nedostatky. Jsou mimo jiné způsobeny často velmi ztíženou čitelností více než 80 let starých zápisků, prováděných často v tužce, dále směšováním starého a nového letopočtu a častým používáním předrevoluční azbuky při citaci ruských pramenů, kde jsme se museli v souladu s našimi chudými znalostmi ruštiny rozhodnout pro vlastní transkripci zrušených znaků.

Závěrem chceme poděkovat laskavé ochotě paní Vlasty Ctiborové, která je jednou z posledních, ne-li poslední osobou schopnou číst text, psaný starým německým těsnopisem a která ochotně přečetla a zapsala značnou část textu, tímto těsnopisem zaznamenanou.

Zruč-Senec a New York, prosinec 2000.

Jiřina Hrabětová (dcera autora deníku)
Jan Hrabě jun. (vnuk autora deníku)
Jan Hrabě sen. (zeť autora deníku)

iii