a odkomandován 13. června 1916 do Kijeva do svazu česk. sl. spolků na Rusi. Dne 16. XII. 1916 rozkazem česk. s. brigády jmenován do 1. pl. 2. roty a jmenován zatímním velitelem roty. Přijal pravoslaví 6. XII. 1916 a nazván Kyrillem. Jako velitel roty raněn při zborovském nástupu 19. VI. 1917. Jmenován podporučíkem 14. X. 1917 a převeden do štábu armádního sboru v hodnosti disposičního důstojníka. 18. dubna 1918 jmenován referentem armádního sboru, kterýžto úřad zaměněn byl 15. X. 1918 názvem děžurný generál. Dne 2. VIII. povýšen na kapitána, 22. VIII. na podplukovníka. Rozkazem armádního sboru č. 69 ze dne 5. VIII. 1918 2 rota 1. pluku k poctě svého velitele pod Zborovem jmenuje se rotou Vašátkovou.

Zemřel dne 9. I. 1919 po jedné hodině v noci v nemocnici Čeljabinské po operaci rány utržené v boji u Zborova.

Č. 13. Česko-sl. Deníka . Za podpl. Vašátkem.

Tvůrci prvních tradic česl. vojska na Rusi jeden za druhým nás opouštějí, jeden za druhým zhasínají, aniž by měli štěstí vstoupiti na půdu, k jejímuž osvobození tak obětavě pomohli. Švec, Múller, Vašátko. Od slavnosti čtvrtého výročí posvěcení praporu České Družiny již nad třetím hrobem truchlí bratři starodružiníci a s nimi všichni, kdož znají velikou práci zemřelých bratrů. Když jsem v neděli 12. ledna po pohřbu v Čeljabinsku rozmlouval se starými spolubojovníky podpl. Vašátky, když jsem slyšel o jeho hrdinských činech, nikde nezapsaných, zachovaných jen v paměti těch, kteří jej přečkali, umínil jsem si, že ještě před návratem domů se budu starati, aby byly sebrány a v souborné sbírce uchovány pro náš lid, pro budoucí potomky naše, aby věděli jak velicí byli bratři padnuvší za ně v cizí zemi, spící svůj sen pod cizím sluncem.

123