podzimními dešti. Rotě velí prap. Rozkovec. Prap. Novotný naznačen zatímním velitelem 1. praporu. Pozdě večer za hluboké tmy unaveni dojíždíme do tatarských Sull 48 verst vzdálených. Abdulovo jsme již dostihnouti nemohli. Je obsazené bolševíky, za druhé je noc a potom koně v povozkách již nikam nemohou. Jsou též vysíleni. Abdulovo je odsud asi 9 verst.
Přijeli jsme za noci, mnozí podřimovali na povozce (mohl seděti pouze jeden, ostatní 3 museli pěšky), že jsme se ani neorientovali. Raději hned se rozmístili po chatách Tatarů a po vypití čaje spokojeně uléhali. Naše jedna četa poslána na zástavu na silnici vedoucí k Abdulovu.
Časně ráno (5 1/2) budí nás silná střelba nepřítele, která nás překvapila. Rychle ustupujeme z vesnice, neboť odhalen jest jeho obchvatný pohyb na obou křídlech. Vesnice je v úžlabině a není žádného rozhledu a proto spěcháme odtud za silného nepřátelského ohně.
Dostáváme se na poloviční cestu mezi vesnicí a lesem, kdež jsou jasně viděti obchvatná křídla protivníka. Brzy by nám byli vesnici úplně obkroužili. Odbíjíme jejich ataku a sami přecházíme v nástup. Za hromového hurá ženeme se v před a nepřítel v divém zmatku opouští vesnici a prchá směrem k Abdulovu, jsouc námi 4 versty pronásledován. Ačkoliv jsme byli přepadeni a to silnějším nepřítelem, přece jsme boj vyhráli. Bylo jich 300 s kulomety a 50 jezdci. Za tmy přiblížili se roklinou až k vesnici. Hoši dokonce tvrdí, že spali s námi na druhém konci vesnice. Zajali jsme jich 12 a zabito 15 s velkým počtem raněných. Ukořistěny 4 kulomety a pušky a kulometné lesety.
Na naší straně padli Bučer Robert a Pokorný Josef, kteří se při našem ústupu dostali na 4 kroky před jejich obchvatné pravé křídlo a zde byli zastřeleni. Raněni: Kutman Štěpán, Melich Josef, Malý Josef, Šimon Rudolf a Kořínek Jan.
Vzali nám též koně od samostřílu Lewis. Byli s nimi až na konci roty umístěni, pak již byli baráky námi neobsazené. Hoši ráno, jak ozvaly se výstřely, koně hbitě strojí. Tu se přiženou bolševici, koně jim vezmou a jim samým natloukli. Hoši potom se připletli mezi ně, strhli si stužku a nastupovali s nimi. Při jejich pak útěku zůstali pozadu, skryli se ve vesnici a počkali na nás.
110