boj. U nás klid.
Odpoledne obstřelován od bolševiků Vrchní Uslon a přístav. Je tam naše velitelství účastku na pravém břehu. Je to náš nejhlubší tyl, kde jsou umístěny nejpotřebnější věci. Složeny dělostřelecké náboje a lodě stále přivážely nejnutnější a udržovaly spojení s Kazani.
Roste duševní únava, nervy jsou stále podrobeny zkoušce. Jsme osamoceni. Nikdo nám nepomůže a jen celý svět píše, že je nás 400.000 a diví se našim výkonům. Vedou prý nás francouzští důstojníci. O sibiřských našich bratřích vůbec pochybují, že by to byli Čechoslováci. Tak jen samá chvála v novinách, ale aby přišli část břemene vzíti si na sebe, toho se nedočkáme. Skutek - utek.
Naši vyhlásili mobilisaci všech Čechů a Slováků na práce.
Za hluboké tmy podejelo k našemu mlýnu 7 nepřátelských lodí s děly a kulomety. Jedna proplula až do kazaňského přístavu, kde způsobila paniku a zapálila loď.
Několik lidí chránilo vylodění. Současné výstřely, vzryvy a oheň z blízké vzdálenosti obránce ohlušovaly. Konečně podařilo se pouze pušečným ohněm a kulometem je odehnat. Když projížděly kolem jícnu děla umístěného na břehu, byli mnohé zasaženy kartáči.
U nás ztrát nebylo.
Za střelby byla poslána druhá četa na Vrchní Uslon. Šli přes kopce, kde byli vystaveni silnému ohni, neboť bolševici stříleli vysoko. Přišli na ruskou baterii, kteří byli celí vyděšeni a po dohovoru s nimi prohlédli celé pobřeží.
Při samém břehu umístěna kancelář, kulometčíci a kuchyň měla časté bolševické nemilé návštěvy. Vzpomínám, jak kuchař vymýval kotel a tu přilétl granát a div ne právě do kuchyně. Vzryl se několik kroků od ní. Hoši pak si říkali, že leknutím spadl do kotle. Ano, často téměř každodenně byl obstřelován mlýn a hlavně co bydleli tady dole.
Rota byla umístěna výše za strání a tam nemohli
96