No a není divu! Ruský člověk po tolika zklamáních nedůvěřuje organisátorům. Hoře, strasti a bída naučily ruský národ nedůvěřivosti. Vlastenectví u něho není, a to se nyní nevydupe. Snad pronásledováním za národní příslušnost může se probuditi láska k otčině a jazyku. A pak . Kdo tvoří novou vládu?! Není jen komandovat- musí se k lidu. To je příčina neúspěchu náboru. A bez ruské armády obnovení protiněmecké fronty je nemožné. A spojenci? Ti jsou povinni pomoci a pomohou!
Projíždíme pomalu ku předu. Trať je značně poškozena, nemůžeme jeti rychle. Večeřeli jsme na st. Čelna. Je to 187 verst od Simbirska. Ještě několik dní a budeme v Simbirsku. Pak si odpočineme. Na nádraží plno obyvatelstva. Rusové, Baskýři i Čuvaši.
Večer pomáhali jsme stavěti most. Stavěn ze samých pražců. Za tmy pozdravil nás kap.Štěpánov, který byl rotou velmi upřímně přijat. Stáli jsme seřazeni a po srdečných slovech kapitána byl obklopen hochy, "kačasí" a za ohromného křiku hurá a na zdar.
V Moskvě panuje příšerný hlad. Pud mouky 350- 400 rublů. Tři týdny chleba se vůbec nevydával. K italskému vítězství na řece Piave přispěli čeští dobrovolci. Orlando se o nich vyslovil, že bojovali jako lvi a vykonali více než jim bylo uloženo.
Projíždíme stanici Nurlat a Podzurnaja. Před ní spálen most a vytrhány koleje. Nepřítel béře s sebou telegrafní a telefonní přístroje a ničí vodovody, což je nejnepříjemnější. Vodu si vozíme sebou v cisternách (v kesonách), abychom někde nezůstali bez vody.
Svět o nás mluví. Mílovými kroky blížíme se k svému cíli boje- k naší samostatnosti. Nepovažují nás již za snílky a státy konečně přišly k přesvědčení, že středověké Rakousko existovati nemůže.
Odpoledne za st. Jakuška narážíme na nepřítele. Čtvrtá četa jde ochranou dělostřelectvu. K večeru nepřítel ustupuje. Třetí četa odchází s prap. Novotným na rozvědku. Zjistivši, že rozjezd v předu je opuštěn, vrátila se. Opět jedeme pomalu v před. S námahou spravovány
83