Rota dostává příkaz jeti zároveň s 1. rotou po "volgobugulminskoj" [1] ž. dráze. Cíl pronásledování nepřítele do Bugulmy. Večer dojíždíme do st. Blagovar. Krajina je pustá, kopcovitá. V Blagovarech byla vzata mouka a asi 500 kusů hovězího dobytka. Přes noc dojíždíme do stanice Kandry.
Neradi odbočujeme k Simbirsku, ale brzy většina se s tím smiřuje. Naše rota jede hned za Orlíkem II. Velení má por. Hrůza. Na Orlíku je rychlopalka, 10 kulometů a výzvědný oddíl praporčíka Musilka. Náš prapor se dvěma četami kulometného oddílu Maxim má asi 500 vojínů o 18 důstojnících. S námi výpravy do Bugulmy súčastní se i srbskočeský eskadron a druhá baterie o 4 lehkých dělech. To jsou síly, které načaly nástup k Simbirsku.
Dostala se nám do rukou knížka o nás od Podvojského. Špiní nás jak může udělati jen poslušný agent Německa. Navalil na nás hanebné lži, aby pohnal massu na svou stranu. Horlivě mu v datech pomáhal dr. Růžička a náležitě ho informoval.
Pokračujeme v pronásledování, rozestavujíce po trati stráže. V poledne dojíždíme do stanice Jutaza, kde vyčkáváme příjezdu druhých rot od praporu. Dnes se dovídáme radostnou zvěst, že se spojila naše penzemská část s částí čeljabinskou v Miňarech. V Jutaze z první čety hoši vypravili se na "folvark", kde chytli 4 bolševiky (1 Čech) a zabrali 8 pušek a 15 koní. Zůstala zde služba. Většina roty na službě po stanicích a u mostu. Kraj lesnatý s pěknými květinami, které tvoří pestré záhony. Jak v zahrádce.
Za Jutazou přejíždíme řeku Ik po dřevěném mostě. Průvodčí nám vypravoval, že most je již postaven na třetím místě a to pouze dřevěný. Dno je měkké, bez pevných spodních vrstev, takže piloty zapadají a most pomalu se snižuje. Stálý most nemohl býti tudíž postaven. Těší nás, že je celý, že bolševici ho neporušili. Vlak pomalu se přes něj
77
[1] - psáno azbukou