a již v kapsách hledal. Našel 50 rublů. Druhému nechtěl nic dáti až přece svolil. Bylo pět desítek a tak nemohli se správně rozdělit. Postavili si pušky a hádali se. Tyl toho využil a utekl. Marně po něm stříleli. Šel pěšky do Zavodovky, kde se najedl. U starosty se dověděl o Houdovi, který již odejel k vlaku. Starosta mu dal povozku. Dojel na ní do Sosnovky. Zde povozku na další cestu dáti nechtěli. Teprve po výhružce i se 2 bolševickými koni. Podepsal se, že ji přijmul. Asi v 15 verstách dohnal Houdu a k ránu byli na stanici. Houda předán do nemocničního vlaku. Koně odevzdány náčelníku stanice.
Dnes vzpomínáme si na Penzu. Již je to měsíc, co jsme dobývali Penzu.
Rota se vrátila z výpravy a večer odjíždíme dále.
Ráno stojíme v Abdulině. Kraj je bolševický. Neradi nás vidí. Je zde pivovar, z kterého si kupujeme pivo. Je silné a lepší než dosud jsme pili. Hoši šli se koupati. Tu začala lokomotiva pískati. Přiběhli jen na polovic ustrojení se šatstvem v rukách. Jedeme dále.
Odpoledne přijíždíme do stanice Aksakovo. Kraj zdravý, lesnatý. Oku lahodí vzhled zelenavého hávu stromů. Stromy jak sličné štíhlé panny. Na výslunné stráni stojí sanatorium pro plicní choroby. Je to nejkrásnější koutek, který jsme viděli. A jak ty lesy krásně voní! Dýchají zdravím. Vyrábějí zde Baškýři z kobylího mléka kumis. Nápoj dobrý, na který si hoši brzy zvykli. Na květnatou louku vzal se míč a hrál se football. Bylo až líto pěkné trávy tak šlapané. Naše hudba vyšla také na slunečko a spustila veselé kousky. Tancovali jsme.
K večeru byli se mnozí podívati na cvičení s pušečnými granáty. Zkoušely se i samostříly Lewis.
Těší nás, že opět ruský lid se k nám přidává puzen jsa vnitřní silou. Co jsme již za svého pobytu v Rusku přetrpěli zkoušek! Na Ukrajině nás všichni opustili. Byli jsme osamoceni. A nyní, nyní nejsme již
74