Jsme téměř tři měsíce ve vagonech a teprve nyní můžeme říci, že jedeme. V poledne jsme se ponenáhle stáhli se služby a nasedli do vlaku. Popojíždíme pomalu, neboť řetěz ešalonů zdá se nekonečný, jede jeden za druhým za Volhu. Náš ešalon poslední.
V Syzráni zůstalo mnoho děl, není je kam dáti. Vzalo se jen tolik, kolik bylo mužstva k obsluze. Při odjezdu propuštěno 1.500 Rusů zajatých. Slíbili, že proti nám více vystupovati nebudou.
Vidíme most přes Volhu, ten o který se vedlo tolik rozhovorů. Přijíždíme do Batrak. Pravý břeh Volhy vysoký, levý nižší, bažinatý. Kalné vody s zčeřenými vlnami rozráží se o mohutné pilíře mostu. Volha rozvodněna. Břehy malebné s ovocnými sady. Jak rádo oko zahledí v zelenavý šat stromů; zde tak řídko ovocné stromoví viděti. I ty vesničky jsou veselejší jak by v zeleném svátečním hávu. V Batrakách stojí několik našich ešalonů. Na všech jsou již strhány pracné ozdoby. I my dostáváme příkaz. Škoda pěkných prací, které zdobily naše příbytky.
Pohřbívají zde z Penze i od naší roty. Nedočkali se slavných bojů na francouzském bojišti. Vykrváceli čestně a hrdinsky, aby umožnili ostatním bratrům volnou cestu. Byli hrdiny; šli odhodlaně vstříc smrtícím výstřelům. My vám slibujeme, že každá kapka prolité krve je nám novou silou a dává odvahu ke konečnému rozhodnému boji. Spěte klidně na břehu Volhy, vlny budou vám zvěstovati, že my pevně budeme státi i nadále na svých místech.
Vyjíždíme. Jedeme přes most. Teprve nyní jasně vidíme spousty vod, které pod námi šumí a uvědomujeme si na jak dlouhý čas mohli nám býti těžkou překážkou a mohly zameziti cestu na východ.
Za mostem na svahu leží trosky pancéřového automobilu a platformy, což bylo rozbito bolševiky puštěnou lokomotivou. Zde sráží se naše vlaky na blízkou vzdálenost za sebe a zůstáváme státi.
Rota nově uspořádána a naznačeni vojíni k pracím, které při bojích budou nutny. Poněvadž kulometčíků jest málo, přiděleni k nim Nechyba František, Lošťák František, Fic Karel, Kubr Jan a Kadeřábek Karel. Nebylo žádných telefonistů, neboť telefonní
57