Nikdo si těžkou hlavu nedělal. V hlavě mu zvučely úryvky z operetky. Jsme zase v Praze, matičce měst, O- prosím, pane rytíři atd. a klidně uléháme. Z naší roty hrají: Kratochvíl, Rot, Šubrt, Komárek a Brož.
V našich kasárnách přenocoval 4 pluk, který dnes odchází. My půjdeme za ním. Čekáme ještě na povozky. Máme jich málo. Shání se, kde se dají. I svatba se vyklopila a musela pěšky. Nikomu nic nepomáhá, musí jeti s námi. Pálíme staré pušky a každý si béře francouzký starý bodák. Brzo se to po cestě nechávalo jako zbytečná těžká přítěž. Na stěny se píší přivítací hesla: Úber alles Deutschland a p. Bylo i dosti kreseb a karikatur, do kamen se daly bomby a forgasy. Ať se polekají.
U roty nemůžeme všechno naložiti a povozek více nesmí býti; potřebuje je pluk. Necháváme i rotný šicí stroj, který později byl tak potřeben. Z ranců vyhazujeme zbytečné věci, aby se nám lehčeji nesly.
Oboz vypravuje se předem. Některé roty koupily si povozky a koně. Jdou bez ranců. Část naší roty je vypravena napřed na ochranu mostu. Měli jsme vyjíti o 10 hod. Vycházíme až o druhé hodině. Na mostě stojí bolševické kulomety. Na nádraží bronýrované automobily. To budou naši noví spojenci. Před námi se bělá dlouhá rovná silnice jak šňůra. Málo takových v Rusku.
Jdeme ze Žitomíru rádi. Snad to bude počátek naší cesty domů. Nikdo ale nevěděl jak. Důvěřujeme ve svou sílu, když tak se obrátíme na naše řady. Opět celý náš pluk pohromadě na pochodu. Jsme poslední. Za námi již žádné části. A Němci mají jistě respekt. Do Žitomíru měli cestu volnou a přece nepřišli se podívati. Cestou jsme veselí. U pošty při oddychu hrála hudba sladký valčík: U nás, u nás jsou hezká děvčata. Hoši nevěděli o únavě a radostně tancovali na zmrzlé silnici za svitu měsíce. Plukovník s potěšením se na nás díval. Je vidět jak málo nás tísní blízkost nepřítelova.
O 11 hodině došli jsme do vesnice Stryževky, 28 verst.
33