Ráno odcházíme do městečka Polone po blátivé cestě. Pouští právě sníh.
Včera hned po příchodu unaveni nezvyklým pochodem sedali jsme do vagonů. Přes celou noc jsme stáli na stanici a dnes v 11 hod. odjíždíme přes Berdičev do Žitomíru. Příjezd v 9 hod. večer. O poměrech v Žitomíru kolovaly různé pravdy i nepravdy (jedeme na pomoc záložnímu pluku, který je odzbrojen (bylo i v novinách) o nepořádcích a bojích a p.) Před odjezdem nás stihla malá železniční nehoda. U vagonu s ručními granáty vzňala se osa. Hoši střelbou hleděli upozornit na nebezpečí. Druzí (žijící v ovzduší poplašných zpráv) mysleli, že jsme přepadeni a připravovali se k boji. Vlak nezastavil a mírným chodem vjel do nádraží.
Najedli jsme se a o 12 hod. odcházíme po ulici Kijevské a Roku 1812 do kasáren za město. Nocí rozléhá se náš zpěv a cesta pomalu ubíhá. S počátku nás zajímá nezvyklý ráz města s vysokými domy, dlážděnými ulicemi, jako lidi žijící dlouho odloučeně v tišině lesní. Brzy jsme se spřátelili a město se zdálo jak starý známý. Uviděli jsme byt záložního pluku, velikou gubernskou věznici. A cesta nekonečná. Na místo přicházíme o druhé hodině. Zabíráme 1. poschodí. Ubytováni ve 2 místnostech spojených obloukem. Oblouky spojeny jsou i 2 místnosti, kde je umístěna první rota. Uleháme na zemi.
Kasárny zanechány v pustém stavu. Rozpouštění ruští vojáci vyšťárali každý kout a vzali, co se jim dalo. A ta čistota! Jistě se neřídili podle přísloví: Čistota půl zdraví. S půdy snášíme si postele, které rozestavujeme podél 3 stěn a ve středu do 2 řad. Více se jich srovnat nedalo. Spíme tedy 3 na 2 postelích. Ale i tak je lepší pohodlí než na ....[1], které jsou v Rusku zvykem. Naše kasárny jsou malé městečko. Je to sestava několika kamenných budov o 2 poschodích, mnoho druhých menších, stáje a stodoly. Osvětlení dodává vlastní elektrárna. - Do města bylo daleko přes říčku Kamenku, překlenutou vysokým mostem. Na okolních stráních připraveny okopy s drátěnými překážkami. Vedla tady hlavní silnice od západu (Novograd Volyňský).
27
[1] - slovo nečitelné