Aby posílání časopisů a novin z Polonoe bylo pravidelné a správné, poslán tam br. Kohout, který pečlivě se staral, takže noviny byly téměř každodenně. Jaké to na ně toužebné čekání. Jak dychtivě nasloucháno, když jeden z bratrů předčítal. A zprávy těžkobolné o vzmáhající se bouři na širokých pláních ruských, které již jedovatý prudký vítr vysoko zvlnil - vzdul - zpěnil. Byla prohlášena Ukrajinská republika. Z Kijeva se vrací naši, kteří tam byli posláni Mamontovem. Vyšlo z toho nedorozumění. K nám přišly o tom zprávy a my hledali viníka. Kdo je tím vinen?
V plukovním příkaze pochvala k plukovnímu svátku od generála Volodčenka: "Polk v otličnom vide vo vsech otnošenijach." [1] U nás v blízkém okolí stále pořádek. Sedláci klidni a ekonomie stojí. Dále - oheň, krvavé vraždy, hrubé násilí, drzá loupež jako divé furie letí krajem. Uchvacují všechno ve svém šíleném letu, strhují v svou smrtnou náruč rozvážné a chladné, vmetajíce je ve vír revoluce. Místo slunce počaly svítit rudé záplavy, místo červánků jitřních - krev.
Rozval. A snad právě proto rostla naše zcelenost v tom vědomí, že se nemůžeme na nikoho spolehnout pouze na sebe a na své "štyky". Naše naděje na Rusko obráceny ve šklebící se sutiny, které nám asi hrozivým prstem přikazovaly zachovati jednotu.
Chtěli jsme důkladný, odborný výcvik vojenský. Věřili jsme, že přece můžeme ubohému týranému zmučenému Rusku někdy pomoci.
Provádí se soupis všech vojáků pro ORN. Každý dostává svoje číslo, které musí vždycky s uvedením jeho jména býti napsáno. Naše rota 5200 - 5600. Často deště. Bývá škola a potom čas trochu nudný. Zábavy omezují se na chatu, které mnohdy přecházely v skotačení. Bylo-li co kouřit, tu pěkně se sedávalo a povídalo. Na obláčcích kouře jsme pak v myšlenkách letěli k západu. Též se hodně odtud psalo domů.
Odešlo mnoho bratří ke tvořícím se novým oddílům: policejní, maskýrovací, chemický, pěší a jízdní výzvědný, zákopních děl. Též rozšiřují se roty kulometné.
Velení roty přijal prap. Fišer. Rotné komitéty šly na schůzi do Labuně, kde byla sestavena odpověď na vzkaz prof. Masaryka, vyslovující souhlas s jeho názory. Žádáno, aby byl svolán vojenský sjezd. Má se zakročiti proti štváčům seskupeným kolem časopisu Svoboda. Dr Měšťan vrátivší se z Kijeva líčí události kijevské, o bojích junkerů a uklidňuje mysl přeplněnou
20
[1] - poslední věta je v azbuce