Dva notáři diskutující nad poslední vůlí si stýskali: „Takový nádherný majetek. Jaká věčná škoda vyplácat ho na dědice.“

Člověk číslo 1: „Začínám si myslet, že můj právník se příliš zajímá o vydělávání peněz.“

Člověk číslo 2: „Proč myslíš?“

Člověk číslo 1: „Poslechni si tohle z jeho účtu:
za probuzení v noci a přemýšlení
o vašem případu......1.000 korun."

„Už jsi slyšel o tom novém mikrovlnném právníkovi? Sedíš 8 minut v jeho kanceláři a dostaneš účet, jako bys tam strávil 8 hodin.“

Starší a poněkud nedoslýchavý pán seděl u právničky v její přepychové kanceláři v centru města. Právnička mu předala vypracovanou poslední vůli.

„Váš majetek je velmi komplexní“, povídá, „ale zařídila jsem, aby všem vašim přáním bylo vyhověno. Vzhledem k velké složitosti je můj poplatek 4.500 dolarů.“

V té chvíli zazvonil telefon a právnička se zabrala do dlouhého hovoru. Stařík si myslel, že požadovala 500 dolarů, tak na ně vypsal šek, položil ho na stůl a odešel.

Když si právnička všimla staříkova omylu, okamžitě za ním vystartovala na schody a na parkoviště, ale on již odjížděl. Chvíli se naštvaně dívala na šek, ale nakonec se rozhodla vzít celou záležitost filozoficky. „Ale co“, řekla si, „500 dolarů za hodinu práce není zas tak strašné.“

Letadlo mělo potíže s motory a kapitán přikázal posádce, aby připravila pasažéry na nouzové přistání. Všichni se měli okamžitě usadit a připoutat. Za několik minut se kapitán ptá letušek, jestli jsou všichni připoutáni na svých místech.

„Všichni, kapitáne“, přišla odpověď, „s výjimkou jednoho právníka, který pořád ještě všechny obchází a rozdává navštívenky."

Slavný právník se náhle ocitl před nebeskou branou. Začal si hned stěžovat svatému Petrovi, že se určitě někde stala nějaká chyba, že on je přece ve svých 45ti letech na umírání ještě moc mladý. „To je ale divné“, povídá svatý Petr, „podle hodin, které sis naúčtoval, ti je 179 let.“

Jeden muž byl chycen při zpronevěře milionu korun. Nechtělo se mu do vězení. Vyhledal tedy právníka, aby ho hájil.

Právník ho uklidňoval: „Nebojte se, s tolika penězi vás určitě nezavřou.“

Byla to pravda. Když šel muž nakonec do žaláře, neměl už ani halíř.

Syn španělského právníka po střední škole rozvažoval, čím být. Šel tedy za svým otcem a poprosil ho, aby mohl mít v rohu jeho kanceláře malý stolek, odkud by pozoroval tatínkovu práci a při tom mohl být představen klientům jako úředník. Jeho pozorování by mu pomohla rozhodnout, zda se stát právníkem. Otec usoudil, že je to báječný nápad a hned zařídil vše potřebné.

První klient příštího dne byl pachtýř, prostý muž s mozolnatýma rukama, oděný v nuzném pracovním obleku. Řekl: „Pane doktore, pracuji pro Gonzalesovu farmu na východní straně města. Po mnoho let se starám o úrodu i zvířata, včetně několika krav. Vypiplal jsem je, vykrmil a pečoval o ně. A vždy se rozumělo, že ty krávy jsou moje. Nyní starý Gonzales zemřel a farmu podědil jeho syn. Ten věří, že poněvadž krávy vyrostly na jeho půdě a žraly jeho seno, také mu patří. Zkrátka řečeno, nemůžeme se dohodnout, čí ty krávy jsou.“

Právník povídá: „Děkuji, to mi stačí. Tvého případu se ujmu. O KRÁVY SE NEBOJ!“

Pak přišel další klient, mladý, dobře oděný muž, jasný vlastník půdy. Povídá: „Jmenuji se Gonzales a vlastním farmu na východ od města. Máme tam pachtýře, který pro nás pracuje už léta, stará se o úrodu i zvířata, taky o několik krav. Já tvrdím, že ty krávy patří mně, protože se vyživily na mé půdě mým senem. Ale nájemník věří, že jsou jeho, protože je živil a staral se o ně. Zkrátka se přeme, kdo ty krávy vlastní.“

Právník povídá: „Děkuji ti, to mi stačí. Ujmu se tvého případu. O KRÁVY SE NEBOJ!“

Když klient odešel, právníkův syn se neudržel a starostlivě říká: „Otče, vím o zákonech velmi málo, ale zdá se mi, že tu máme ohledně těch krav velmi vážný problém.“

„O KRÁVY SE NEBOJ !", odpovídá otec. „Krávy budou naše!"

Brooklinský právník, obchodník s ojetinami a bankéř se sešli nad rakví jejich společného dobrého přítele. Jeden z nich ve svém zármutku řekl: „V naší rodině je zvykem dát mrtvému na cestu trochu peněz, aby měl něco do začátku tam na druhé straně.“

Všichni se shodli, že je to dobrý nápad. Bankéř vložil do rakve stodolarovou bankovku a obchodník s ojetými auty udělal totéž.

Právník pak sebral obě bankovky a vložil mrtvému do rakve šek na 300 dolarů.

Právník se řítil po dálnici ve svém BMW a zpíval si: „Miluji své BMW, miluji své BMW, …“ Protože se více obíral svým autem než jeho řízením, narazil nakonec do stromu. Zázrakem to přežil, ale auto bylo na odpis. „Mé BMW, mé BMW, …“, vzlykal.

Dobrý samaritán zastavil na pomoc: „Pane, vždyť vy hrozně krvácíte. Probůh, levou ruku máte utrženou!“ Právník, úplně zděšen, křičí: „Moje Rolexky, kde jsou mé krásné přesné Rolexky!“

Starý lakomý právník, umírající na neléčitelnou chorobu, byl rozhodnut dokázat, že rčení „do hrobu si to s sebou nevezme", je nepravdivé.

Po dlouhém přemýšlení ta stará pijavice vymyslela, jak si na onen svět odnést alespoň část nahrabaného jmění. Nařídil ženě, aby vyzvedla z banky dost peněz k naplnění dvou polštářů. Ty pak měla napěchované penězi dát na půdu přesně nad jeho postelí. Plánoval si, že je stačí bafnout na cestě do nebe.

Několik týdnů po pohřbu žena při úklidu haraburdí na půdě narazila na zapomenuté polštáře plné peněz. „Ten zatracený hlupák“, vykřikla. „Hned jsem věděla, že si je měl připravit ve sklepě."